Historie obce Skalice

Obec Skalice tvoří tři místní části:  Skalice, Skalička a Číbuz. V minulosti však byly tyto části samostatnými obcemi.


 

 Název obce a jejích částí

Skalice - byla známa též jako Velká Skalice (tento název se mezi lidmi užíval ještě za první republiky) nebo Hrubá Skalice podle vysokého opukového břehu nad Labem. V katastru je vymezena jako Skalice u Smiřic.

Skalička - v 17. stol. byla uváděna jako Malá Skalička, ale již v 18. stol. se jí začalo říkat Malá Skalice a tento název se ustálil. Teprve od roku 1923 byl úředně obnoven původní název Skalička. V katastru je uvedena jako Skalička nad Labem

Číbuz - jméno je odvozeno od jejího zakladatele Čibuda a znamená Čibudova ves. Od roku 1923 je úředně známa jako Číbuz (pod tímto jménem je též uvedena v katastru), dříve se jméno užívalo krátce - Čibuz.

 

 


 

 První osídlení a písemná zmínka o obci

První písemná zmínka o obci Skalice je z roku 1143, kdy biskup Jan z Lochenic daroval újezd řečený Skalice klášteru strahovskému v Praze. Četné archeologické nálezy ale dokládají, že zdejší území bylo osídleno již v raných dobách hradištních.

 

Ve Skalici u Smiřic na písečném přesypu u Labe (v místě zvaném Na popelnicích) se nachází jedno z největších žárových pohřebišť v Čechách. Bylo zde odkryto nejméně 400 žárových hrobů pocházejících od kultury lužické až po pozdní dobu halštatskou. (převzato z 21. století – Revue objevů, vědy, techniky a lidí).

Též ve Skaličce – v místě zvaném Roháj byly odhaleny pozůstatky z mladší doby kamenné a na poli zvaném Na třešňovce u cesty vedoucí ze Skaličky do Lochenic bylo nalezeno rozsáhlé žárové pohřebiště.

 

Velké množství důkazů o osídlení zdejší krajiny již v nejstarších dobách bylo nalezeno v místě zvaném Pardědub (toto místo se nachází v katastru obce Skalice na opukové stráni Skála zdvihající se nad Labem - dříve bylo označeno dubovým kůlem vraženým do země).
Pardědub byl zřejmě osídlen již na počátku doby železné. V době hradištní byl ze tří přístupových stran ohrazen příkopem, hliněným valem a dřevěnou hradbou. Byla zde postavena tvrz, jejíž obyvatelé měli za povinnost strážit cestu od Hradce ke Skalici a dále ke Smiřicím a též brod přes Labe, kterým tato cesta procházela. (Tento brod byl užíván ještě ve 30. letech minulého století). K tvrzi na Pardědubu náležela též jeskyně, o které se vypráví, že v ní někdy v 19. století bydlel blázen známý pod jménem Honza Milán příjmením Zákravský. Ten si zde udil maso z pošlých vepřů.

 

 

Skalička byla původně malou osadou, kterou na místě v lesích s největší pravděpodobností založili obyvatelé Skalice.

 

Taktéž Skalice byla původně malou osadou. V průběhu 13. století se zvětšila přistěhovalými německými rolníky, kteří se časem počeštili. Říkalo se jí proto ještě ve 14. století Německá Skalice.

 

Číbuz náležela ke skalickému újezdu. Původně zde byl snad jen kostel a pár stavení. Společně se Skalicí zřejmě tvořila jednu obec, o čemž svědčí i to, že kostel v Číbuzi byl zván kostelem ve Skalici. Na místě nynějšího kostela sv. Václava postaveného r. 1601, byl zřejmě v minulosti kostel jiný. Připomíná se již r. 1357, kdy odváděl 15 grošů pražského desátku.


 

 

Zajímavosti z historie obce

Po ohni v Číbuzi roku 1756, při němž vyhořela i škola, bylo vyučování dětí přeloženo do chalupy Jana Vacha č. p. 20 ve Skalici. Učitelem byl Václav Hynek Pultr. Teprve po 10-ti letech se začalo učit opět v nově postavené škole v Číbuzi.

Když roku 1806 řádila cholera, byla ve Skalici zřízena nemocniční stanice.

Roku 1823 leželi ve Skalici husaři.

V soupisu obyvatel a domů z roku 1826 se uvádí, že ve Skalici byla hospoda.

Roku 1849 se Skalice stala svobodnou obcí a byly k ní připojeny jako osady obce Skalička a Číbuz, s nimiž měla společnou obecní správu.

V roce 1866 byli  ve škole v Číbuzi uloženi ranění vojáci po bitvě 3.července u Hradce Králové. Poté sem přitáhlo pruská pěchota, která se zde ubytovala

Roku 1872 byl ve Skalici postaven obecní domek č.p. 65. Téhož roku byly odloučeny obce Číbuz a Skalička a staly se samostatnými obcemi.

7. ledna 1874 bylo ve Skaličce zvoleno první obecní zastupitelstvo

Roku 1885 byl ve Skalici založen sbor dobrovolných hasičů a byla postavena hasičská kolna.

Roku 1893 byl ve Skalici založen Sokol (někdy se jeho vznik v obci datuje až do roku 1903).

Roku 1914 byl z Hradec Králové do obcí Skalice a Skalička zaveden elektrický proud.

Roku 1923 bylo ve Skalici 67 domů, 422 obyvatel, 32 rolníků, 28 dělníků a 7 řemeslníků (řezník, krejčí, 3 obuvníci, kovář a truhlář). Ve Skaličce bylo 33 domů a 167 obyvatel, 67 rolníků, 1 hostinský, 2 obchodníci, 1 kovář, krejčí, obuvník a 13 dělníků.

Roku 1924 byl ve Skaličce  založen spolek dobrovolných hasičů, obecní knihovna a Místní osvětová komise a byla postavena hasičská kolna. Téhož roku místní divadelní ochotníci koupili jeviště.

Roku 1930 byly ve Skalici 2 hostince a 2 hospody, ve Skaličce 1 hostinec a 2 hospody.

V Číbuzi je římsko-katolický kostel, dále je zde školní budova (připomíná se rjiž roku 1603 jako jednotřídní farní škola), ve které nyní sídlí školka a býval zde i pivovar, který stál nedaleko kostela na zahradě strojníka Ferbase ještě roku 1839. U Číbuze se kdysi (ještě před r. 1403) pěstovalo víno.


 

 

Majitelé Skalice, Skaličky a Číbuze

jméno majitele

obec (část obce), které se to týká

poznámka

pan Mutina z Dobrušky

Skalice a Číbuz

uvádí se rok 1359

pan Sezema z Dobrušky

Skalice a Číbuz

syn pana Mutina z Dobrušky, padl v souboji s panem Janem z Potštejna r. 1376

paní Eliška ze Smiřic

Skalice a Číbuz

vdova po panu Sezemovi z Dobrušky, jako paní se připomíná r. 1380. Sňatkem pana Sezemy z Dobrušky s paní Eliškou ze Smiřic připadly Číbuz a Skalice k panství smiřickému

pan Markvart z Vartenberka a ze Žleb

Skalice a Číbuz

 

Žofka z Dobrušky

Skalice a Číbuz

manželka pana Petra z Kosti – bratra pana Markvarta z Vartenberka a ze Žleb

Petr z Kosti

Skalice a Číbuz

zmínka o něm je v r. 1390

Beneš z Choustníku

Skalice a Číbuz

r. 1403 je uváděn jako patron číbuzského kostela

Václav Smiřický ze Smiřic

Skalice a Číbuz

odkoupil od pana beneše zřejmě roku 1406

Jan Smiřický

Skalice a Číbuz

r. 1453

bratranci Jan a Hynek Smiřičtí

Skalice a Číbuz

r. 1476

Hašek Střízek z Lužan

Skalice a Číbuz

1490 - 1495

Ludmibora z Valečova

Skalice a Číbuz

r. 1495, vdova po panu Haškovi. ta ale téhož roku nechala své panství připsat svým 4 sestrám 

Mikuláš ml. Trčka z Lípy a Lichtenburka

Skalice a Číbuz

r. 1498, skoupil všechny 4 díly smiřického panství

 

Skalice náležela k panství Smiřickému

1498 – 1849

 

Skalička náležela k Hradci Králové

1509 - 1547

Dobeč Vranovský z Doubravice

Skalička

r. 1547 obec byla zkonfiskována králem Ferdinandem I. a prodána Dobči Vranovskému z Doubravice

Jakub Kadrman z Kelče, císařský rychtář v Hradci králové

Skalička

r. 1547

Jan Jetřich starší ze Žerotína

Skalice a Číbuz

r. 1585 – 1588 (panství zdědil po Barboře z Bibrštejna

Vilém z Valdštejna a Adam Zilvar z Pilníkova na Žirči

Skalice a Číbuz

r. 1588 na základě rozhodnutí zemského soudu

Marie Majdalena Trčková

Skalička

od r. 1623, r. 1627 připojila Skaličku k panství smiřickému

Jan Rudolf Trčka

Skalice, Skalička, Číbuz

podědil po manželce

Matyáš, hrabě z Galasu

Skalice, Skalička, Číbuz

r. 1636

Antonín Pankrác Rudolf Gallas 

Skalice, Skalička, Číbuz

r. 1661

Po většinu doby byly obce součástí smiřického a hořiněvského panství. Skalice a Číbuz byly připojeny k těmto panstvím již před rokem 1376. U Skaličky se uvádí rok 1627. (převzato z Martin Kareš: Usedlosti a majitelé panství Smiřice – Hořiněves od roku 1496)


 

 

Významné historické památky v obci

Pamětní kámen

Na poli, kde se říká na Dolních bahnech, při cestě vedoucí ze Skalice do Smiřic, stojí podlouhlý kámen. Na něm jsou vytesány dva kříže a pod nimi postavené ostřím proti sobě dvě širočiny a nápis, který nelze přečíst.

Pomník ve Skaličce

Ve Skaličce  vedle rybníka byl dne 28. května 1846 rodinou Jiřího Vodičky postaven pomník – železný kříž na kamenném podstavci - od dobrosrdečných obyvatel Malé Skalice se slovy: „Vše, co činíte, čiňte ke chvále Boží“. Písmo je zlacené, psané švabachem. Pomník nechali naši předci postavit pod lipami, které v současné době tvoří dominantu části obce Skalička. Vedle byla dřevěná zvonička pobitá zinkovým plechem z r. 1913. Na ní visel zvonek, který byl roku 1917 zrekvírován. Nový zvonek zde byl zavěšen už v červenci téhož roku – pocházel ze dvora ve Skaličce.

Pomník a zvonička ve Skalici

Uprostřed části obce Skalice stojí kamenný kříž postavený roku 1869 rolníkem Jos. Havlasou. Na něm je zlatý nápis: „Dokonáno jest“. Vedle tohoto pomníku je na betonovém základě umístěna původní zvonička se železným zvonkem z r. 1918 o váze 40 kg. (Původní zvonek byl zrekvírován za 1. sv. války) Ten se dříve využíval k výstraze před požáry.

 

Kamenný kříž ve Skalici

V zahrádce statku Jana Pultra č.p. 10 je kamenný kříž.


Kostel sv. Václava v Číbuzi

Dominantou části obce Číbuz je římsko-katolický kostel sv. Václava, který byl postaven v roce 1601. Roku 1756 kostel vyhořel, opraven byl až v roce 1772. Přitom byla věž kostela o jedno patro snížena. Okolí kostela sloužilo až do roku 1886 jako hřbitov. Na něm měla každá z přifařených obcí své místo. Evangelíci se pochovávali pod kostnicí, kde byla později vystavěna  umrlčí komora.

Kostel je jednolodní, s rovným stropem a pravoúhlým kněžištěm. Na severní straně kněžiště je sakristie a na západní straně čtyřhranná jednopatrová věž s osmibokou jehlancovou střechou, dostavěnou v letech 1897-1898. Kostel i věž jsou pokryty taškami. Vchody do kostela jsou tři: v lodi, v kněžišti a ve věži. Okna jsou barokní, na vrchu půlkruhová.

Hlavní oltář je nový - s obrazem sv. Václava a dřevěnými polychromovanými sochami sv. Cyrila a Metoděje. Postranní oltáře jsou dva. Na jednom je obraz Panny Marie, který namaloval August  Blaschke z Rychnova nad Kněžnou, dále je zde obraz sv. Vojtěcha a sv. Prokopa od akademického malíře Josefa Kulhánka ze Smiřic. Jednoduchá cínová křtitelnice pochází z roku 1738 a je na ní kovářova značka. Varhany zhotovil Jan Josefi z Kutné Hory. Kostelu náleží též barokní mosazná postříbřená monstrance z poloviny 18. století, mosazný postříbřený a částečně pozlacený pacifikál z roku 1828 a dva jednoduché kalichy. Za první světové války byly z věře zrekvírovány dva zvony z roku 1772 a dva z r. 1773. Zachován zůstal pouze jediný - odlitý roku 1772 Josefem Lissiakem na Novém Městě Pražském. V roce 1923 byl zhotoven a do věže kostela zavěšen nový zvon, ulitý firmou Švagerka a Buřil z Kuklen. V roce 1931 byl do kostela sv. Václava za přispění všech občanů farnosti pořízen třetí zvon, který nese jméno sv. Václav. Tento byl dodán firmou Manoušek a spol. z Brna. Je to největší ze tří zvonů zavěšených  na zdejší věži kostela. Váží asi 8,5 q. Svěcení tohoto zvonu se konalo dne 30. srpna 1931, při této příležitosti se konala veliká slavnost, jak se můžeme dočíst v kronice obce Číbuze.

Kostel sv. Václava náleží ke  Královéhradecké diecézi.


V seznamu kulturních památek jsou zaregistrovány následující objekty: areál kostela sv. Václava v Číbuzi obsahující kostel a ohradní zeď a rolnická usedlost čp. 24 ve Skaličce.

Kalendář událostí

leden 2019
Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Nejbližší akce

9.únor 2019, 20:00 hod.
Obecní ples

Fotogalerie